Svítiplynová vozidla v Čechách, na Moravě a v českomoravském Slezsku
| V současné době se svítiplyn pro pohon automobilů a jiných vozidel či plavidel prakticky nepoužívá. Pokud hledáte vhodnou moderní alternativu k benzinu či naftě, zvolte jízdu na LPG či CNG. Články uvedené v rubrice Historie vozidel s pohonem na plyn vám však pomohou pochopit, že jízda na plyn není nějakým dočasným módním výstřelkem. Jízda automobilem, autobusem či jiným dopravním prostředkem má za sebou více než stoletý a velice zajímavý vývoj. Jestliže hledáte moderní alternativní pohon na plyn, pouze u LPG a CNG máte jistotu, že šetříte přírodu i vlastní náklady – zvláště když současně používáte kvalitní motorová aditiva. |
Podobě jako v jiných zemích Evropy, byl i tuzemský zájem o svítiplyn jako alternativní pohon ovlivňován především hospodářským propadem na začátku třicátých let a především válečnou nouzí v první polovině čtyřicátých let.
Svítiplyn mohl pohánět auta i zemědělskou techniku
V českých zemích patřily mezi výrazné propagátory svítiplynového pohonu Vítkovické železárny. Ty už v polovině třicátých let 20. století nahradily část vozového parku vozidly poháněnými svítiplynem. V roce 1936 vznikla velká tankovací stanice svítiplynu v koksovně Karolina v tehdejší Moravské Ostravě (dnes část města Ostrava).
Na podzim roku 1936 bylo ve Vítkovicích svítiplynem poháněno 11 nákladních automobilů a minimálně jeden osobní. Na svítiplyn v té době začaly ve Vítkovicích jezdit také první traktory.
Dobová fotografie zemědělského traktoru poháněného svítiplynem, stojícího u plnicí stanice.
Zdroj: Plyn, voda a zdravotní technika, 1939
Tím vším daly Vítkovické železárny samozřejmě inspirační impuls i jiným provozům (na zavádění svítiplynového pohonu pro různá vozidla se v jiných oblastech republiky také aktivně podíleli. Podobné počiny začaly být ve stejné době hlášeny také z Prahy, Krnova, Liberce, Chomutova.
Přípravy na zavádění vozidel se svítiplynovým pohonem zároveň probíhaly ve Zlíně, Karlových Varech, Opavě, Brně, Jihlavě, Olomouci a dalších městech, kde byly plynárenské závody. Už několik let před druhou světovou válkou tak i po českých, moravských i slezských silnicích jezdily osobní či nákladní automobily, autobusy, omnibusy i zemědělská vozidla na svítiplynový pohon.
Dobové foto: Vítkovická svítiplynová plnicí stanice.
Zdroj: Plyn, voda a zdravotní technika, 1937
Na rozdíl od pohonu na dřevoplyn, kde byla určitá přestavba motoru nezbytná, u jízdy na svítiplyn se vlastně žádné úpravy neprováděly. V případě zájmu o jízdu na svítiplyn bylo pouze nezbytné na vhodné místo vozidla umístit zásobníkové lahve, do nichž se čerpal svítiplyn.
Celková investice do zásobníkových lahví a redukčního ventilu pro tankování se v předválečném Československu pohybovala mezi 8.000–12.000 korunami podle druhu a objemu lahví. Tyto náklady se však u často používaných vozidel už během prvního roku provozu vrátily. Jízda na svítiplyn byla totiž oproti tehdy populární lihobenzinové směsi úspornější.
Benzinový motor zůstal bez dalších úprav zachován. Limitem byla samozřejmě určitá závislost na dostupnosti plynárenské sítě, byť plynárny po určitou dobu uvažovali o zřízení takzvaných pojízdných tankovacích stanic, jako tomu bylo u metanu.
Další tématické články
|
