|
Osobní a nákladní automobily na svítiplyn na území ČSR
| V současné době se svítiplyn pro pohon automobilů a jiných vozidel či plavidel prakticky nepoužívá. Pokud hledáte vhodnou moderní alternativu k benzinu či naftě, zvolte jízdu na LPG či CNG. Články uvedené v rubrice Historie vozidel s pohonem na plyn vám však pomohou pochopit, že jízda na plyn není nějakým dočasným módním výstřelkem. Jízda automobilem, autobusem či jiným dopravním prostředkem má za sebou více než stoletý a velice zajímavý vývoj. Jestliže hledáte moderní alternativní pohon na plyn, pouze u LPG a CNG máte jistotu, že šetříte přírodu i vlastní náklady – zvláště když současně používáte kvalitní motorová aditiva. |
Oproti svítiplynovým autobusům, pro které byl většinou používán nestlačený svítiplyn, osobní i nákladní automobily jezdily téměř výhradně na stlačený svítiplyn. Pokud jde o umístění svítiplynových bomb respektive zásobníkových lahví, u dodávek a nákladních automobilů se nabízel prostor v oblasti podvozku pod předpravním prostorem.
Dobová fotografie nákladního automobilu s lahvemi naplněnými svítiplynem.
Zdroj: Plyn, voda a zdravotní technika, 1944
Největší limity byly samozřejmě spojeny s osobními automobily. Jejich prostor je velikostí vozidla značně omezen, což i dnes, kdy automobily jezdí na LPG či CNG vede k hledání co možná nejvhodnějšího umístění plynového zásobníku.
V dobách, kdy osobní auta jezdila na svítiplynový pohon, umisťovaly se bomby se svítiplynem na zadní kapotě vozidla (např. Wikov), Pragovky a Škodovky a jiné osobní vozy s uzavřenou karoserií naopak nejčastěji jezdily se zásobníky umístěnými na střeše. U vozů Tatra 52 a možná i jiných se zásobníkové lahve montovaly pod podvozek.
Popis obrázku: 1 zásobníkové lahve; 2 Plnicí ventil; 3 Uzavírací ventil;
4 Tlakoměr; 5 Filtr; 6 Reduktor; 7 Nasávací potrubí; 8 Směšovač
Zdroj: Plyn, voda a zdravotní technika, 1944
Na menší osobní vozy byly obyčejně montovány jedna až tři lahve o celkovém objemu 80–106 litrů. Větší osobní vozy byly opatřeny 3–4 lahvemi, kde každá měla objem 80–90 litrů. Podle dochovaných měření se u většiny vozů na místo jednoho litru benzinu spotřebovalo asi 1,5–1,8 m3 svítiplynu. Výkon motoru klesal oproti benzinu asi o 10 %; u osobních vozů to bylo trochu více. Uvádělo se, že řidič, který během roku ujede 20.000 kilometrů v autě poháněném svítiplynem namísto benzinu, ušetří za celých 12 měsíců 8.510 Kčs v tehdejší meziválečné měně.
Dobová fotografie osobního automobilu s lahvemi naplněnými svítiplynem.
Zdroj: Plyn, voda a zdravotní technika, 1944
Jinak obsluha svítiplynového vozidla, startování i zatěžování motoru byly ve srovnání s vozy na dřevoplyn, samozřejmě nesrovnatelné. Péče o vozidlo poháněné svítiplynem bylo plně srovnatelné s jízdou na benzin. Ba dokonce tankování bylo ve srovnání s benzinem ještě rychlejší a provoz na svítiplyn byl vůči zážehovému motoru údajně šetrnější a rozhodně lacinější.
Je samozřejmě otázkou, jaké byly dobové nároky na čistotu vnitřních částí motoru. I u moderních zážehových motorů s pohonem na benzin, LPG i CNG je totiž potřeba před usazeninami aktivně bojovat s pomocí kvalitních motorových aditiv.
Dobový inzerát: Lidové noviny, 1936
Další tématické články
|
