|
Plyny vyrobené ze dřeva a dřevěného uhlí
| V současné době se dřevoplyn k pohonu automobilů a jiných vozidel či plavidel využívá jen v omezené míře. V Evropě je téměř výhradně doménou různých kutilů nebo milovníků starých vozidel (veteránů). Pokud hledáte vhodnou moderní alternativu k benzinu či naftě, zvolte jízdu na LPG či CNG. Články uvedené v rubrice Historie vozidel s pohonem na plyn vám však pomohou pochopit, že jízda na plyn není nějakým dočasným módním výstřelkem. Jízda automobilem, autobusem či jiným dopravním prostředkem má za sebou více než stoletý a velice zajímavý vývoj. Jestliže hledáte moderní alternativní pohon na plyn, pouze u LPG a CNG máte jistotu, že jste zároveň vstřícní vůči přírodě i svým výdajům – zvláště když současně používáte kvalitní motorová aditiva. |
Zlatým věkem pohonu na dřevoplyn byla druhá polovina druhé světové války. Německu, ale i dalším státům docházely suroviny a jako i v jiných oblastech hospodářství, také při provozu motorových strojů a vozidel se hledaly cesty, jak ušetřit.
Mezi dřevoplynová vozidla a plavidla bychom v té době našli nákladní automobily, autobusy, traktory, motocykly, lodě i vlaky. Uvádí se, že například v roce 1942 bylo ve Švédsku 73.000 vozidel a plavidel s pohonem na dřevoplyn, ve Francii ve stejné době jezdilo okolo 65.000 dřevoplynových vozidel, v Dánsku asi 10.000 a ve Švýcarsku téměř 8.000. Popularita dřevoplynu rostla ruku v ruce s tím, jak obtížnější bylo sehnat jiné palivo.
Během roku 1944 bylo ve Finsku napočítáno asi 43.000 různých vozidel a plavidel s pohonem na dřevoplyn. – Z toho 30.000 byly autobusy a nákladní automobily, dalších 7.000 byl počet osobních automobilů, následovalo 4.000 traktorů a cca 600 lodí. V samotném Německu bylo na konci války údajně okolo 500.000 vozidel s různým pohonem na plyn.
Dobová reklama: Literární kruh, 1936
Dřevoplynové generátory byly většinou umisťovány na čelo či naopak na záď vozidla/plavidla. Ve své klasické podobě to v podstatě byla velká kamna před nebo za vozidlem. Výjimkou nebyly ani generátory umístěné na přívěsný vozík.
Během války a zčásti i bezprostředně po válce byly generátory dřevěného plynu důsledkem poválečných hospodářských potíží používané. České země nebyly v tomto ohledu výjimkou. S rostoucími válečnými potřebami byla kapalná paliva k dispozici převážně pro armádní účely. Pro nákladní vozidla platila jasná nařízení, podle nichž byla přestavba na dřevoplyn jedinou cestou jak vozidlo dál používat.
Jiná byla situace po válce. V padesátých letech byl pohon na dřevoplyn (a rovněž pohon na svítiplyn) nahrazen pohonem na benzin a naftu. Důvodem samozřejmě nebyla ekonomická úspora, ale celkově snazší manipulace s vozidlem. Ve prospěch kapalných fosilních paliv hrála také větší výhřevnost a tím i větší výkon (v případě benzinového pohonu o dvě třetiny větší výkon, než u pohonu na dřevoplyn).
Různé generátory na zplynování dřeva jsou však dodnes vyráběny v Singapuru, Číně a v Ruska a jsou využívány jak pro automobily, tak především pro různá stacionární průmyslová zařízení. Oproti technologii ze čtyřicátých let 20. století jsou již dnešní generátory vybaveny elektronickými kontrolními systémy, takže nepotřebují stálý dohled. V posledních letech se o možnostech pohonu vozidel na dřevoplyn opět výrazněji uvažuje v souvislosti se zájmem o zvýšení využívání obnovitelných zdrojů.
Další tématické články
|
