Generátor dřevoplynu – Vývoj a inovace
| V současné době se dřevoplyn pro pohon automobilů a jiných vozidel či plavidel využívá jen v omezené míře. V Evropě je téměř výhradně doménou různých kutilů nebo milovníků starých vozidel (veteránů). Pokud hledáte vhodnou moderní alternativu k benzinu či naftě, zvolte jízdu na LPG či CNG. Články uvedené v rubrice Historie vozidel s pohonem na plyn vám však pomohou pochopit, že jízda na plyn není nějakým dočasným módním výstřelkem. Jízda automobilem, autobusem či jiným dopravním prostředkem má za sebou více než stoletý a velice zajímavý vývoj. Jestliže hledáte moderní alternativní pohon na plyn, pouze u LPG a CNG máte jistotu, že šetříte přírodu i vlastní peněženku – zvláště když současně používáte značková motorová aditiva. |
Dřevoplynový generátor slouží k tomu, aby se z dřeva či jiné biomasy získal potřebný dřevoplyn – směs oxidu uhelnatého (CO), vodíku (H), methanu (CH4) a oxidu uhličitého (CO2). Vzniklé plyny mohou být po následném ochlazení spalovány jako palivo v prostředí bohatém na kyslík.
Postupně se objevily různé druhy plynových generátorů, v nichž byly různé druhy biomasy zplynovávány, aby mohl být získaný plny následně použit k pohonu automobilového či autobusového motoru. Byl to například starší a dosti složitý francouzský generátor Panhard & Levassor. Také novější a sofistikovanější generátor Renault a též generátor Rex nebo generátor Sagam. Pro další vývoj byl však nakonec stěžejní generátor Imbertův.
Plynový generátor v podobě, používané od začátku třicátých let 20. století, sestrojil zřejmě v roce 1920 francouzsko-německý chemik a inženýr Georges Imbert (celým jménem Georges Christian Peter Imbert, 1884–1950). Patentovou ochranu Imbert získal v roce 1924. Teprve od toho okamžiku dostal vývoj generátoru na nasávaný plyn potřebný spád. Šlo o překvapivě jednoduché zařízení, které se však díky dobovým hospodářským a politickým souvislostem v letech 1930–1945 nebývale rozšířilo.
Už začátkem třicátých let 20. století byly generátory Imbert v licenci vyráběny pro Německo, SSSR, Litva a Írán a další země. Postupně ho začala vyrábět a zdokonalovat řada různých firem v různých modifikacích. V západní Evropě byl plynový generátor často označován jako Gazogene (někdy snad také Gasogene).
Jakmile začala dřevoplynový generátor na dřevo či dřevěné uhlí vyrábět řada různých firem, začal se na trhu objevovat v rozličných konstrukčních modifikacích. Období od začátku třicátých let do poloviny let čtyřicátých lze v jistím smyslu nazvat hledáním ideálního generátoru, protože jeho omezení brzdila další možný vývoj.
Dobová reklama: Národní listy, 1940
V českém prostředí se výroba generátorů na dřevěný plyn začala rozbíhat od konce první poloviny třicátých let 20. století. O jednom z výrobců referoval dobový časopis Pestrý týden roku 1934 následujícím způsobem:
„Firmě Josef Pejšek a spol., Kralupy nad Vltavou, která pracuje v oboru výbušných motorů již přes 35 let, takže má jistě velké zkušenosti, podařilo se po delší době zkonstruovati generátor na zplynování dřevěného uhlí, výhradně pro auta a autobusy stavěný a uvésti jej v praktický život. Jak jsme zjistili, dodala firma již několik kusů těchto generátorů na zplynování dřevěného uhlí pro nákladní auta a autobusy k plné spokojenosti majitelů.
Generátor dá se vmontovati do každého nákladního auta nebo autobusu od 3 tun počínaje; vmontování trvá asi týden. Generátor sestává z plechového válce opatřeného roštem, popelníkem, násypkou a k patentu přihlášeného zařízení pro regulování odpařované vody. V generátoru spaluje se nedokonale dřevěné uhlí, takže se při nasávání motoru vyvinuje plyn, který – než přijde do motoru – prochází několika čističi a chladiči plynu, takže do motoru již přichází chladný a veškerých nečistot prostý.
Poněvadž v generátoru spaluje se hotový produkt, to jest dřevěné uhlí, jsou tyto plynu zaručeně dehtu, všech kyselin, čpavkových vod atd. prosté, neboť tyto byly odstraněny vlastně již v palírnách při suché destilaci dřeva na dřevěné uhlí.
Firma ručí, že 1,2 kilogramu dřevěného uhlí v ceně 35–40 haléřů za jeden kilogram nahradí jeden litr benzinu v ceně 2,80 Kčs. Je pravda, že výkon motoru při pohonu plynem z dřevěného uhlí poklesne o 10 až 15 % podle typu motoru, ale poněvadž každý motor u nákladního auta neb autobusu jest silnější o 20 až 30 %, přijde toto zeslabení motoru v úvahu pouze při jízdě do kopců, kde motor musí vyvinouti plný výkon.“
Vývoj a inovace dřevoplynových generátorů
Výrobní konkurence samo sebou vytvářela tlak na vývoj a inovace. V průběhu třicátých a čtyřicátých let však nešlo o změny jinak převratné. Pro efektivní provoz bylo přitom nezbytné, aby redukční vrstva generátoru byla dostatečně účinná při plném výkonu i při běhu naprázdno. Generátor musel být schopen se rychle přizpůsobit změnám zatížení během jízdy. Z hlediska velikosti se musel zmenšit, co do složitosti obsluhy zjednodušit.
Generátor dřevoplynu, fungující na principu zplynování dřeva, byl ve své klasické podobě obdobně veliký jako velká kamna. Umístěn byl před nebo za vozem, někdy byl dokonce na přívěsném vozíku. Obsluha takových generátorů byla i přes jednoduchou konstrukci poněkud krkolomná. Šofér musel před jízdou dříví nejprve suchou destilací přeměnit na dřevěné uhlí. Tím získal produkt schopný zplynování. Nutno říci, že i přes různá zlepšení a technologický vývoj se hlavní limity provozu dřevoplynového generátoru nikdy bezezbytku odstranit nepodařilo.
Výraznějších zlepšení však během let doznal například výkon generátoru. Intenzivně se například řešilo, jak zrychlit start vozidla. Generátor bylo třeba naplnit dřevem, utěsnit víko, zapnout ventilátor (elektrický či ruční), u vzduchové klapky generátoru přidržet zapálený vlněný doutnák, namočený do petroleje… Následně bylo třeba čekat, než začne vznikat plyn dostatečně kvalitní pro pohon vozidla. Až po notné chvíli mohl řidič upravit předstih, ubrat vzduch a dlouze držet startér…
Generátory na dřevo z konce třicátých let bylo možné roztopit už za 5–8 minut, na dřevěné uhlí dokonce za necelou minutu. To byl značný posun oproti jejich starší generaci. Ve srovnání s kapalnými palivy to ovšem stále to bylo startování značně krkolomné. Někteří řidiči proto startovali a rozjížděli svá vozidla na benzin a na plynový pohon přecházeli až po určité chvíli během jízdy.
Kdesi na půli cesty uvízlo filtrování popela a jiných nečistot, stejně jako nebyly nikdy dořešeny potíže se vznikajícím dehtem. Mimořádně důležitou částí generátoru byla místa, kde se vzniklý plyn zbavoval prachu, popílku, vlhkosti a kde byl plyn i ochlazován. Tuto část generátoru tvořily v prvé řadě různě lomené trubky různých rozměrů. Na jejich stěnách pak většina částic ať již nárazovou či odstředivou silou ulpívala a nedostávala se dál. K témuž účelu se používaly také filtry s dřevitou vlnou a jiné. Někdy bylo takových různě kombinovaných čističů hned několik za sebou.
Další tématické články
|
